Café de Flore, Paříž
Na jedné z nejdelších, nejznámějších, nejdražších ulic v Paříži, na bulváru Saint-Germain, jen pár metrů od sebe si v prestižnosti konkurují dvě kavárny, které patří k historii Paříže: Les Deux Magots a Café de Flore.
Boulevard Saint-Germain je prototypem šarmu Paříže, jeho bohatství, designově propracovaných výkladů obchodů, bezprostřední blízkosti kin, barů, restaurací a kaváren, kam chodila inteligence Krásné epochy a poválečných let.
Café de Flore svému názvu vděčí soše bohyně římské mytologie Flore na protější straně bulváru. Kavárna je cílem pařížské smetánky, zvědavých turistů, Pařížanů z okolních čtvrtí, všech, kteří sem chodí, aby viděli a byli viděni. Už sto let se červené pohodlné lavičky kavárny zaplňují, během celého dne se nalévá šampaňské a roznáší káva či horká čokoláda. Terasa kavárny na rohu ulic Saint-Germain a rue St. Benoit má ideální pozici pro sledování dění Paříže přímo na chodníku, v zimě chráněná fólií od větru a nahřívána plynovými topidly, v létě umožňující zachytit rozhovory kolemjdoucích, cítit závan jejich parfémů.
Historie kavárny Café de Flore začíná během III. Republiky v roce 1887. Během druhé světové války, během okupace, kavárna byla útočištěm, slonovinovou věží, které se okupace netýkala, Němci sem nechodili. Jean-Paul Sartre atmosféru kavárny komentoval následovně: „Zcela jsme zde zdomácněli: od devíti rána do oběda jsme zde pracovali, pak jsme šli na oběd a po druhé jsme se sem vraceli a s přáteli jsme diskutovali do osmé večer. Po večeři jsme si tu s přáteli domlouvali schůzky. Může to působit divně, ale v kavárně Flore jsme byli doma“. Čtyři roky během okupace byly pro Sartra v kavárně Flore čtyřmi lety cestou ke svobodě.
Apollinaire, Zadkine, Picasso, Jacques Prévert, po válce Juliette Gréco, Boris Vian, Ernest Hemingway, Trumane Capote, později Roman Polonski, Brigitte Bardot, Alain Delon, Belmondo, Yves Saint Laurent, slavné modelky, seznam slavné klientely je nekonečný. Sharon Stone zde ráda popíjí šampaňské, Robert de Niro zde tráví dopoledne sledujíc kolemjdoucích, Francis Ford Coppola se vyjádřil, že jeho snem je žít ve čtvrti St-Germain des Prés, aby mohl každý den snídat ve Flore. Juliette Gréco zasněně říká „Ve Flore jsou lidé méně oškliví než jinde“. Před kavárnou prodavač pečených kaštanů vás láká svým komerčním pokřikem, že horké kaštany dělají velmi pěkné děti.
Názory na kvalitu a servis kavárny jsou různé, mnozí říkají, že je zbytečně drahá, avšak s přívlastkem pařížské prestižnosti a výjimečné horké čokolády se všichni shodují. Třeba si však uvědomit, že spolu s keramickým bílým šálkem husté horké čokolády, na postříbřeném tácku, či bílým keramickým čajníkem kvalitního čaje, džbánkem mléka, drobným koláčkem madeleine, platíte i za reputaci prostředí, za to, že na téže červené lavici seděla Simone de Beauvoir, či Jean-Paul Sartre, za to, že se snadno může stát, že u vedlejšího stolu sedí Karl Lagerfeld, David Lynch, či zpěvák Benjamin Biolay, za to, že máte kolem sebe bohaté turisty, známé, či méně známé spisovatele, galeristy nebo malíře.
Pokud se rozhodnete zažít tento okamžik pařížské atmosféry, dovolím si osobní radu, přijďte do Café de Flore na ranní kávu nebo na snídani, najdete zde intelektuály čtvrti v tichu, v jejich rutinní chvilce s novinami v jedné ruce a šálkem kávy v druhé. Najdete zde Paříž, ve své nonšalanci, snobismu, afektovanosti, manýrech, ležérně-elegantním stylu oblékání, budete svědky jejich savoir-vivre.
Zdroj: Archiv webu Paristep. Úprava archivních fotografií: Jan Schinko jr., FotoSchinko.
Další zajímavé články a informace o Paříži naleznete zde: Paříž průvodce.
