Les Deux Magots, Paříž
Kavárna-restaurace „Les Deux Magots“ je z několika důvodů zajímavou zastávkou při toulkách po Paříži. Prvním důvodem její atraktivnosti je, že se nachází přímo na náměstí před kostelem Saint-Germain. Druhým důvodem je, že je to jedna z nejstarších pařížských kaváren, s bohatou literární historií. Třetím důvodem, že její terasa je velmi dobře umístěna na pozorování života na bulváru Saint-Germain a náměstí před kostelem. A v neposlední řadě dalším důvodem jsou jídla z čerstvých a kvalitních ingrediencí a nejlepší horká čokoláda v Paříži, dělaná podle tradičního receptu z mléka a tabulek čokolády!
„Deux Magots“ jsou dvě sošky čínských mandarin, umístěné tak, jakoby měly všechny stoly v kavárně pod drobnohledem. Původně, v roce 1812 „Les Deux Magots“ byl název obchodu s hedvábím, který se nacházel na ulici rue de Buci. Sošky dvou Mandarin byly od počátku jeho součástí. Na náměstí před kostelem Saint-Germain byl obchod přemístěn v roce 1873 a v roce 1885 se změnil na kavárnu s prodejem likérů.
V kavárně při čerstvém salátu s tenkými plátky „fois gras“ (kachních jater) vás doprovází pocit skutečnosti, že na stejných židlích, na stejném místě debatovali, pracovali, přemýšleli, zda relaxovali ty největší osobnosti. Pablo Picasso, Prévert, Hemingway, James Joyce, Berthold Brecht, Stefan Zweig, Boris Vian, Albert Camus, Sartre, i jeho milenka Simone de Beauvoir. Představujete si jako Verlaine, Rimbaud a Mallarmé zde popíjeli na terase absint, jak tu sedí Jim Harrison při svých návštěvách Paříže se sklenkou červeného vína, jak tu Guillaume Appollinaire píše básně, nebo listy své snoubence. Ernest Hemingway ve svém díle „Paříž je svátek“ píše: „Jednoho dne jsem potkal Joyce, jak se procházel na bulváru Sait-Germain. Pozval mě na skleničku a tak jsme šli do Les Deux Magots a objednali jsme si dvě suché sherry“. A právě tato kavárna je místem pařížských rendez-vous spisovatele Umberta Eca.
Kavárna je „chic“, „classe“, je jedním z míst, kde se chodí pozorovat a zároveň být viděn. I když lidé kolem vás jsou neznámí, jste v naprosté anonymitě, všechno je kuriózní, starší pán s plnovousem v elegantním obleku popíjející kávu, komentující číšníkovi stávky Turků, starší paní, s krásnými rysy obličeje, která se po chvíli dává do řečí s vedle sedícím pánem, odcházející pan v elegantním kabátě s bohémským jasným červeným šálou, či mladá Japonka s velkými zasněnýma očima, fialovými punčochami a svetrem všech barev. A v tom všem my dvě s kamarádkou s našimi starostmi protkaným výbuchy smíchu.
Kromě samotné historie, několik detailů vám potvrzuje, že jde skutečně o jednu z nejstarších kaváren v Paříži. Číšníci, v klasickém černém oblečení s bílými zástěrami, jsou zdvořilí, úslužní, ale nějakým výjimečným humorem ani úsměvy neoplývají. Číšník spěchající s několika talíři ke stolům, křičí „attention, attention“. V obsluze je také originalita tradice, víno, šampus, zda tvrdý alkohol servírují zákazníkům před jejich očima z láhve, při nabízení dezertů chodí servírka s velkou tácem plnou různých zákusků přímo ke stolu a zákazníci si očima vyberou ten nejlákavější, který jim pak přinesou na talířku.
S kavárnou se váže kuriozita, že je tu nejlepší horká čokoláda v Paříži. A ačkoliv jsem ještě daleko od cíle řádného benchmarkingu horkých čokolád v Paříži, čokoláda dělaná na tradiční způsob z roztavených kousků čokolády a mléka v kavárně „Les Deux Magots“ zatím rozhodně vyhrává.
Zdroj: Archiv webu Paristep. Úprava archivních fotografií: Jan Schinko jr., FotoSchinko.
Další zajímavé články a informace o Paříži naleznete zde: Paříž průvodce.
